Gastroportál - Místo setkání profesionálů v gastronomii

Koktejl na bázi kořalky vyrobené z hroznů vína je v Peru jakousi institucí. Je zanesen na seznamu národního kulturního dědictví, podáván na státních recepcích, je motorem exportu alkoholických nápojů. Dokonce je oslavován, jak tomu bylo v sobotu, kdy se pořádal velmi oficiální Den pisco koktejlů, napsala agentura AFP.

Každý první víkend v únoru se od roku 2003 po celé zemi konají velké veřejné degustace, na nichž se oslavuje tento slazený a nakyslý koktejl, který je srdcem strategie turistického rozvoje "značky Peru".

Pisco sour, vyrobený na bázi alkoholu pisco, citronové šťávy, sirupu z cukrové třtiny, bílků a kořenného koncentrátu angostura, má svou legendu. Americký barman, který přesídlil do Peru, prý ve 20. letech přizpůsobil "whisky sour" místním surovinám.

Koktejl má pestrou historii: popíjely ho hollywoodské hvězdy John Wayne, jenž měl za manželku Peruánku, Ava Gardnerová či Orson Welles v baru grandhotelu Bolívar v Limě ve čtyřicátých a padesátých letech.

Pisco především slaví obchodní úspěchy: přes mírný pokles v loňském roce, který byl způsoben krizí, vzrostl objem exportu tohoto nápoje v posledních pěti letech o 215 procent. Loni obrat dosáhl 1,34 milionu dolarů (27 milionů Kč). Hlavním odbytištěm jsou Spojené státy.

Kořalka pisco, která má 40 až 45 stupňů alkoholu, pochází z přístavu Pisco ležícího na 300 kilometrů jižně od Limy. První zmínka o tomto nápoji pochází ze samého počátku 17. století, z doby španělské kolonizace.

"Pisco bylo součástí naší identity. V Peru se vyrábí již více než 400 let a pisco sour, koktejl z tohoto alkoholu, se stal národním symbolem," uvádí náměstek ministra průmyslu Luis Chicoma Lucar.

Pisco bylo v roce 2007 zaneseno na seznam národního kulturního dědictví. "Chtěli bychom, aby bylo také spolu s naší gastronomií zaneseno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO," zdůrazňuje.

Nápoj za prezidenta Alejandra Toleda (2001-2006) nahradil na oficiálních recepcích víno a šumivé nápoje.

Stát vede ofenzívu za pisco na všech frontách. Například v rámci Světové organizace na ochranu duševního vlastnictví (WIPO), aby uznala, že zemí původu pisca je jedině Peru, nikoli Chile, sousední země, kde se nápoj rovněž vyrábí a vyváží.

Kampaň pisco přinesla své plody, zejména u Peruánců samých, kteří nápoj znovu objevili. Produkce se za sedm let zvýšila čtyřnásobně a loni dosáhla 6,7 milionu litrů.

"Před deseti či patnácti lety se v našich restauracích podávalo v průměru jedno pisco na deset whisky. Dnes je to naopak," uvádí Gastón Acurio, mluvčí skupiny peruánských kuchařů, kteří propagují peruánskou gastronomii v zahraničí.

Boom pisca má však své meze, protože v zemi chybí infrastruktura a tři stovky producentů, většinou malých jednotek, se nedokážou prosadit v exportu. Dvě z největších haciend nedávno odkoupilo americké konsorcium.

Ministr přesto předvídá, že produkce pisca bude dále růst a vzniknou tisíce pracovních příležitostí.

Pro peruánskou turistiku, která velmi utrpěla uzavření incké citadely Machu Picchu, jež se po deštích a sesuvech půdy stala na dva měsíce nepřístupnou, přichází Den pisco sour právě včas.